Energetická infrastruktura patří mezi nejrozsáhlejší liniové zásahy do krajiny. Elektrická vedení VN, VVN a ZVN, plynovody i další technické koridory procházejí napříč biotopy, katastry i zvláště chráněnými územími. Právě jejich ochranná pásma představují prostor, kde se dlouhodobě setkávají požadavky bezpečného provozu s požadavky ochrany přírody.
Zkušenosti z praxe i ze zahraničí ale ukazují, že tento vztah nemusí být konfliktní. Naopak – ekologická správa koridorů (ECM / IVM) může přinášet současně:
- vyšší provozní bezpečnost vedení,
- stabilnější vegetační strukturu,
- snížení dlouhodobých nákladů na údržbu,
- zvýšení ekologické hodnoty území.
Dva přístupy k údržbě – dva rozdílné výsledky
V české praxi dnes vedle sebe existují dva základní modely péče o ochranná pásma:
Konzervativní přístup
- opakované výřezy,
- plošné mulčování nebo frézování,
- posilování pařezové výmladnosti,
- vyšší požární riziko,
- vyšší kumulované náklady,
- nízká ekologická hodnota území.
Systémový ekologický přístup
- stabilizace nízkovzrůstných vegetačních struktur,
- podpora bylinných a keřových společenstev,
- mozaikovitá struktura porostů,
- využití původních druhů,
- cílené potlačení problémových dřevin,
- dlouhodobě bezpečnější a ekonomicky efektivnější management.
Právě tento druhý přístup je základem projektu Zeleň pod proudem.
Klíčový problém: výmladnost dřevin
Jedním z nejzásadnějších biologických faktorů ovlivňujících úspěšnost údržby ochranných pásem je pařezová a kořenová výmladnost dřevin. Opakované mechanické zásahy bez koncepčního řešení často vedou k opačnému efektu – porost regeneruje rychleji a intenzivněji.
Dlouhodobě funkční ekologická správa proto kombinuje:
- mechanické zásahy,
- biologické principy práce s vegetací,
- selektivní chemické metody tam, kde jsou odůvodněné.
Zvláštní výzvu představují invazní druhy dřevin, zejména:
- trnovník akát,
- pajasan žláznatý.
Jejich management patří mezi klíčová témata současné praxe v energetických koridorech.
Mapování jako základ systémové změny
Projekt Zeleň pod proudem vznikl jako praktická reakce na dlouhodobé problémy koordinace údržby v ochranných pásmech technické infrastruktury.
Jeho cílem je:
- systematicky mapovat ochranná pásma,
- vyhodnocovat jejich ekologický a provozní potenciál,
- vytvářet sdílenou datovou základnu,
- podporovat spolupráci energetiky, ochrany přírody a samospráv,
- zlepšovat plánování zásahů v území.
Bez kvalitních dat totiž nelze ekologickou správu koridorů dlouhodobě řídit.
Pilotní mapování v Jihomoravském kraji
Součástí projektu bylo pilotní mapování ochranných pásem vedení v maloplošných zvláště chráněných územích Jihomoravského kraje.
Celkem bylo zmapováno 69 lokalit, u nichž byly vyhodnoceny:
- kolizní plochy,
- stav vegetace,
- dosavadní management,
- potenciál podpory biodiverzity,
- výskyt invazních druhů.
Výsledky ukázaly, že řada těchto úseků má vysokou ekologickou hodnotu, ale zároveň trpí nedostatečně koordinovaným managementem.
Posun v energetice: nástup ekologické správy koridorů
Významným signálem změny přístupu je zavádění konceptu ecological corridor management (ECM) v praxi energetických společností – například v rámci skupiny E.ON / EG.D.
Na evropské úrovni se tento přístup opírá také o partnerství s programem UNEP – Dekáda OSN pro obnovu ekosystémů 2021–2030.
Z konfliktu příležitost
Ochranná pásma energetických vedení nemusí být vnímána pouze jako technické omezení krajiny. Při koncepčním a datově podloženém managementu se mohou stát:
- stabilní součástí ekologické sítě krajiny,
- prostorem podpory biodiverzity,
- nástrojem ESG strategie energetických společností,
- platformou spolupráce mezi státem, energetikou a ochranou přírody.
Projekt Zeleň pod proudem ukazuje, že propojení energetiky a ochrany přírody není otázkou ideologie, ale dat, biologického porozumění a spolupráce aktérů v území.
