Ochranná pásma podél nadzemních elektrovodů si většina lidí spojuje hlavně s kácením stromů a razantními zásahy do krajiny. Ve skutečnosti ale jde o rozsáhlé pásy území, které se táhnou napříč republikou a které mají – při správném přístupu – překvapivý potenciál pomáhat přírodě i lidem.
Právě z této myšlenky vychází ekologická správa koridorů (ECM – Ecological Corridor Management). Nejde o to nechat vše zarůst ani ohrozit bezpečnost provozu elektrovodů. Cílem je udržovat vegetaci chytřeji – tak, aby byla bezpečná, dlouhodobě stabilní a zároveň šetrnější k přírodě.
Co se v ochranných pásmech mění
Z dlouhodobé praxe víme, že opakované „vyčištění všeho dohola“ vede často ke stejnému výsledku: rychlému návratu agresivních dřevin, vyšším nákladům a zbytečným konfliktům. ECM se snaží jít jinou cestou.
Místo jednorázových velkých zásahů pracuje s:
- nízkými a pomalu rostoucími porosty,
- cíleným výběrem toho, co odstranit a co ponechat,
- dlouhodobým plánem údržby, ne jen reakcí na problém.
Bezpečnost elektrovodů zůstává vždy na prvním místě. Rozdíl je v tom, že se vegetace udržuje tak, aby problémy vůbec nevznikaly.
Proč to souvisí s obnovou přírody
Tyto změny dobře zapadají do myšlenky Dekády OSN pro obnovu ekosystémů (2021–2030). Ta připomíná, že pokud chceme zastavit úbytek biodiverzity a lépe zvládat dopady změny klimatu, nestačí chránit jen několik vybraných míst. Musíme lépe hospodařit i na plochách, které už běžně využíváme.
A právě ochranná pásma elektrovodů jsou typickým příkladem:
- jsou rozsáhlá,
- propojují různé části krajiny,
- a pravidelně se udržují.
Při promyšlené péči se mohou stát útočištěm pro rostliny a živočichy a přirozenou součástí krajiny, nikoli jen technickým prostorem.
.
Co plánuje EG.D
Z veřejně dostupných informací vyplývá, že EG.D chce v nejbližší době začít uplatňovat principy ECM na většině ploch tzv. lesních průseků, tam kde to místní podmínky dovolí. Nejde přitom o drobný pilot, ale o poměrně velký rozsah:
- celkem zhruba 841 hektarů ploch,
- každoročně až 280 hektarů udržovaných tímto způsobem,
- s předpokládanými náklady až 43 milionů korun ročně.
To ukazuje, že nejde o symbolické gesto, ale o reálnou změnu přístupu, která může ovlivnit podobu krajiny na mnoha místech Česka.
Česká realita je důležitá
V českých podmínkách je potřeba počítat s jasnými pravidly – například s omezením výšky porostu v ochranném pásmu nebo s nutností zajistit přístup ke stožárům. ECM s tím počítá a nesnaží se tato omezení obcházet. Naopak je bere jako výchozí bod a hledá nejlepší možná řešení v rámci reality.
Zkušenost z terénu ukazuje, že ne všechno, co zní ekologicky ideálně, dává smysl všude. Právě proto je důležitý rozumný přístup, místní znalost a spolupráce mezi provozovateli sítí, odborníky, úřady i vlastníky pozemků.
.
Proč to celé dává smysl
Ekologická správa koridorů sama o sobě svět nezachrání. Může ale pomoci změnit způsob, jakým se díváme na technickou infrastrukturu v krajině. Místo nutného zla se z ní může stát funkční prvek krajiny, který je bezpečný, udržitelný a méně konfliktní.
Pro mě osobně je ECM především o poctivé práci v terénu a o hledání rovnováhy mezi technikou a přírodou. Pokud se tato rovnováha podaří, může z toho mít prospěch krajina, provozovatelé sítí i veřejnost.
