Pastva pod proudem: proč dává smysl i mimo „romantiku“ venkova
V ochranných pásmech má pastva jednu zásadní výhodu: není to jen “posekání”. Je to řízená disturbace, která dokáže dlouhodobě měnit strukturu porostu – mozaikovitě, selektivně a s přirozenou obnovou. To je přesně ten typ zásahu, který může, při dobrém nastavení spojovat:
-
provozní požadavky správců infrastruktury,
-
dlouhodobou stabilitu porostů – méně výmladnosti náletů,
-
a potenciál pro biodiverzitu – světlo, mikrostanoviště, heterogenita.
Kde jsou limity? Les a PUPFL
U produktovodů a dalších liniových staveb, ale i pod vedením naráží pastva často na právní a hospodářské limity, pokud jde o pozemky určené k plnění funkcí lesa (PUPFL). Tady je potřeba rozlišovat:
-
„pastva v lese“ a režim lesního zákona,
-
versus pastva na nelesních plochách v koridoru – louky, lemy, bezlesí, plochy mimo PUPFL.
Důležité je, že pastva v lese už není automaticky zakázaná absolutně – klíčové je nastavení podmínek a souhlas vlastníka.
Lesní zákon: § 36a – Pastva v lese
Aktuální rámec shrnuje § 36a lesního zákona:
-
pastvu nebo výběh hospodářských zvířat v lese lze provádět pouze po předchozím písemném souhlasu vlastníka lesa,
-
nesmí dojít k omezování práva vstupu do lesa,
-
a hlavně: ten, kdo pastvu provádí, musí zajistit, aby nevznikaly škody na porostech, půdním krytu a vodním režimu ohrožující funkce lesa.
To je prakticky důležité: pastva v lese se dá dělat, ale jen řízeně, odpovědně a smluvně.
Co bude dál
V dalším dílu se podíváme na to, proč má pastva hluboký historický kontext (od prehistorie po drobné rolnictvo) a proč se v debatě často objevuje Verova teorie pastevního lesa – tedy myšlenka, že evropské lesy nebyly v dávné minulosti všude “temné a zapojené”, ale měly charakter mozaiky lesa a bezlesí udržované velkými býložravci.
