Já ho ale nevidím jen na obrázcích – vidím ho při mapování v terénu a při práci s daty.
Stačí se podívat do ortofotomap v našem mapovacím systému a zaměřit se na místa, kudy prochází státní hranice. Typickým příkladem je okolí Národního parku Podyjí.
Na obou stranách hranice jsou stejné přírodní podmínky – reliéf, klima i půdy. Přesto krajina vypadá úplně jinak.
Srovnání turistické mapy a satelitního snímku velmi rychle ukáže, že rozdíl není v přírodě, ale ve struktuře krajiny a v dlouhodobém způsobu hospodaření.
Co v mapách vidím opakovaně?
Při mapování krajiny a ochranných pásem technické infrastruktury se setkávám se stejným obrazem:
- na české straně velké, jednolité půdní bloky, minimum mezí a liniové zeleně,
- na rakouské straně jemnější mozaika polí, luk, cest a remízků.
Tyto rozdíly nejsou estetickou záležitostí. V mapách se velmi rychle promítají do:
- schopnosti krajiny zadržovat vodu,
- stability ekosystémů,
- výskytu běžných druhů rostlin a živočichů.
Diverzita krajiny není abstraktní pojem
Když mluvím o diverzitě krajiny, nemyslím tím jen ochranu vzácných druhů.
Z praxe je zřejmé, že jde především o fungující strukturu krajiny.
Rozmanitost se projevuje:
- biologicky – pestřejším výskytem druhů,
- strukturálně – střídáním různých typů ploch,
- geomorfologicky – využitím členitého terénu a niv.
Kde je krajina členitější, tam lépe funguje i v extrémních situacích – při suchu nebo přívalových deštích.
Proč je rozdíl mezi ČR a Rakouskem dlouhodobý?
Rozdíly, které dnes vidíme v mapách, nejsou náhodné.
Jsou výsledkem desítek let odlišného přístupu ke krajině.
Zatímco v Rakousku si krajina uchovala drobnější strukturu a větší podíl trvalých travních porostů, v Česku se stále potýkáme s dědictvím kolektivizace – velkými bloky orné půdy a uniformní údržbou.
To se přímo promítá i do biodiverzity.
Například u polního ptactva dlouhodobá data ukazují, že v krajině s vyšší strukturální rozmanitostí je druhová pestrost výrazně vyšší.
Kde vidím prostor ke změně?
Při práci v terénu se mi opakovaně potvrzuje, že ne všechno je třeba budovat od nuly.
Velký, dosud ne plně využitý potenciál mají ochranná pásma technické infrastruktury.
Jsou to dlouhé liniové prvky v krajině, kde:
- už dnes probíhá pravidelný management,
- lze relativně snadno změnit způsob péče,
- a kde má i malá změna velký plošný efekt.
Právě zde dávají smysl principy Ecological Corridor Management (ECM) – mozaiková péče, podpora nelesní zeleně a propojování biotopů.
Závěrem z mé praxe
Rozdíl mezi ČR a Rakouskem není otázkou přírody, ale rozhodnutí.
A právě v tom je prostor ke změně
