Dlouhodobý (strategický) přístup
Dlouhodobá údržba vychází z cílené práce s vegetací a jejím vývojem v čase. Jejím cílem není opakované „odstraňování problému“, ale trvalé potlačení vzrůstné dřevinné vegetace a stabilizace porostu do bezpečné a žádoucí podoby.
Základní principy:
- odborné plánování a monitoring
- podpora nízkého porostu – keřů nízkého vzrůstu a bylin,
- horizontálně i vertikálně strukturovaný porost původních (neinvazních) druhů,
- mozaiková skladba porostů s rozdílnou výškou, hustotou a funkcí.
Výsledkem je:
- maximální bezpečnost provozu vedení a dlouhodobá přístupnost,
- vysoká druhová diverzita rostlin i živočichů,
- nejnižší náklad na jednotku plochy v dlouhodobém horizontu,
- výrazná přidaná environmentální hodnota, kterou konzervativní přístup vůbec nezohledňuje.
Při započtení ekologických a provozních přínosů je tento model nesrovnatelně efektivnější než jakýkoliv krátkodobý zásah.
Konzervativní (krátkozraký) přístup
Konzervativní přístup je založen na plošných a opakovaných zásazích bez ohledu na biologické procesy.
Neřeší selektivní redukci dřevin, nezajímá se o druhovou skladbu porostu ani o jeho budoucí vývoj.
Typické znaky:
- opakované výřezy a mulčování bez návaznosti,
- preference kvantity zásahů v prostoru a čase,
- nulová práce s environmentální hodnotou.
Důsledky:
- vysoké dlouhodobé náklady,
- omezená bezpečnost a častá poruchovost vedení,
- opakované přerušení dodávek energií,
- vznik opálených, požárně rizikových porostů,
- pouze krátkodobé zpřístupnění vedení kvůli silné výmladnosti,
- velmi nízká, často téměř nulová diverzita,
- přehlížení a často i podpora šíření invazních druhů.
Většina dnes udržovaných ochranných pásem je bohužel stále zatížena právě tímto modelem.
Společný jmenovatel: výmladnost
Ať už je zvolen jakýkoliv přístup, klíčovým faktorem úspěchu je pochopení a řízení pařezové a kořenové výmladnosti
Právě této problematice se bude věnovat navazující článek.
